Ještě jsme ani neměli hotový podepření stropu a už nám ho vezli ze stavebnin.
nosníky na zeď
Nejdřív přijelo auto s krátkou rukou s nosníkama. To nám dalo nosníky vedle domu na zem. Jako druhý přijelo auto s dlouhou rukou se stropníma vložkama. Nejdřív chlápek složil náklad a pak nám zvedl nosníky na zdi. A abychom je pak nemuseli složitě a zdlouhavě rozstrkávat na správný místa, vyznačili jsme si na zdi, kde má bejt kolik nosníků. Takže jsme věděli, že ve spodní ložnici jich má být pět, v koupelně tři a tak dál. Nosníky k sobě byly ale přivázaný po šesti, takže jsme se větší manipulaci s nima stejně nevyhnuli. Ale pořád lepší, než je přesouvat z jednoho konce domu na druhej.
Během pokládání nosníků na zeď jsem stála v uctivý vzdálenosti. Ve vzduchu se totiž houpalo šest osmi metrovejch (téměř) nosníků. Bála jsem se, že se auto převrátí, že zbořej sousedovu kůlnu nebo že nedej bože shoděj naše pracně postavený zdi. Ale naštěstí se žádná moje katastrofická představa nevyplnila. Karel pomáhal chlápkovi ze stavebnin upevnit nosníky tak, aby je ruka zvedla a pak taky kontroloval, jestli jsou z obou stran nad zdí, aby je mohl položit.
nosníky po zdi
Samozřejmě to ale nebyl konec práce. S položenejma a svázanejma nosníkama bychom velkou parádu nenadělali. Bylo potřeba je teda “rozvázat” a rozestrkat po zdi. Začali jsme v přístavku (tam je vstup do domu a sklad). Jsou tam jen třímetrový nosníky, takže práce s nima se jevila jako nejsnazší a Karel je zvládnul rozmístit sám.
Ale jen tak to samosebou nebylo. Zvlášť když to dělal jeden člověk. Nejdřív Karel z lešení posunul jeden konec nosníku. Pak slezl, přesunuli jsme lešení k druhé zdi a Karel přesunul i druhej konec nosníku. A takhle pořád dokola. A abychom je dávali správně daleko od sebe (aby se do mezer vešly MIAKO vložky) vždycky jsme si tam jednu vložku usadili a pak jsme nosníky případně upravili.
Pod nosníky jsme dávali kousky asfaltovýho pásu ( to kvůli dilataci). Tady v přístavku jsme dávali jen malý čtverečky přesně na velikost nosníků. Ale ty se pak během další manipulace s nosníkem posunuly a bylo to vlastně k ničemu, takže jsme pak pod zbytek nosníků dávali pásy (samozřejmě úzký, aby nepřečuhovaly přes zeď). Takhle zpětně už víme, že by bylo nejlepší pás na zeď natavit. Tak třeba u příštího domu.
Přístavek jsme teda zvladli ve dvou. Nebo spíš v jednom. Bylo ale jasný, že Karel nemůže ty osmimetrový nosníky, který byly ve zbytku domu, přesouvat sám. I když nějaký pokusy (k mojí nelibosti) proběhly. Domluvila jsem se s kamarádkou, že nám se svým drahým přijedou pomoct. Bylo nás na to teda pět (Velký Karel nemohl chybět). Vždycky dvojice stála u zdí (kvůli tomu jsme museli koupit další dvě kozy na lešení) a Karel byl uprostřed na štaflích. Protože když se nosníky zvedly jen na koncích, tak se při posouvání zadrhávaly uprostřed o průvlak. Takže je tam Karel taky nadzvedl a šlo to.
A ještě k tomu, proč u zdí stála dvojice – protože jeden nadzvedl nosník a druhej pod něj vsunul asfaltovej pás. Ale bylo to docela komplikovaný. Pásy se různě posunovali a tak. Kdybychom to dělali znovu, tak bychom pásy natavili. Bylo by to jednodušší.
Někdy mezi rozmisťováním POT nosníků jsme dodělali podpěry (protože jsme neměli kompletní všechny tři řady) a předepnutí stropu. Prostřední řadu stojek jsme vyšroubovali o 2,5 cm výš, než je výška stropu. Ale to je samozřejmě u každýho domu jinak. strop má být předepjatej o učitej zlomek délky nosníků. Boční řady stojek jsme vyšroubovali o 1 cm výš, než je výška stropu. A protože na stojkách už ležely nosníky, nešlo to vůbec lehko. Často jsme museli použít další stojku. Tu jsme postavili vedle druhé a na střídačku jsme je šroubovali a tak jsme postupně zvyšovali průvlak
vložky do nosníků
Jenom nosníky by nám strop nevytvořili. Přišel čas mezi ně nasázet MIAKO vložky. Začaly jsme v přístavku. Protože je to jen malá plocha, neřídili jsme se doporučením výrobce na postup skládání, ale vyskládali jsme celý “sloupeček”(rozuměj prostor mezi dvěma vazníky) najednou. Až u velkého obytného prostoru jsme to dělali podle výrobce. Takže nejdřív jsme vyskládali jednu řadu u jižní zdi a pak jednu řadu u severní zdi (na tyhle dvě zdi jsou nosníky kolmo) a pak zase jednu řadu u jižní zdi… Takhle jsme se dostali až do středu stropu. Šlo to celkem rychle. Za den a půl jsme měli hotovo.
železo do stropu
Pak přišlo na řadu železo. Vázali jsme věnec, průvlaky a nakonec kari sítě. Nevím, co mě bolelo víc. Ruce, záda, kolena, zadek….
Všechny třmínky do věnce a dvou průvlaků jsme už koupili naohýbané. Protože mi svazování železa pomocí kombinaček a drátu moc nešlo, koupili jsme na to takový udělátko – Karel tomu říká svidřík – a speciální drátky s očkama na každém konci. Obě očka se zaháknou do svidříku a ten se pak “tahá” a tím se drátek utahuje. Určitě to bylo urychlení oproti kleštím a drátu, ale často jsem za svidřík tahala tak, že se drátek přetrhnul. A postupně se začal zasekávat. Asi opotřebením nebo co. Jeden jsme dokonce museli reklamovat.
Původně jsem chtěla svazovat železo do věnce mimo strop a pak ho tam jen vložit. Jenže to nešlo, protože tyče se museli protáhnout železem, který vykukuje z POT nosníků.
Další háček se objevil při svazování průvlaků. Kdy a jak tam dát třmínky? Nejdřív jsme zkoušeli nastrkat tyče a pak na ně navlíknout třmínky. Jenže to šlo strašně blbě. Nakonec jsme si třmínky připravili mezi nosníky a tyče jsme pak provlékali armaturou nosníků i jednotlivými třmínky.
Pak přišly na řadu kari sítě. Svazovali jsme je k sobě a provazovali jsme je taky s věncem a průvlaky.
Asi je důležitý říct, že to, jak strop vypadá (rozmístění MIAKO vložek různých velikostí, víc POT nosníků vedle sebe apod.) je dílem Porothermu, kterej nám ke stropu zpracoval jasnou projektovou dokumentaci.
dřevo okolo stropu
V průběhu svazování armatury jsme začali dělat bednění. Taková klasika – tři třímetrový prkna prkna a tři svlaky. Do bednění jsme našroubovali dva vruty a pomocí těch jsme bednění usadili na obvodový zdi. Že jsou všechna bednění ve stejný rovině jsme kontrolovali pomocí laseru. Každý bednění jsme pak ještě drátem přitáhli k POT nosníkům a přišroubovali je do zdí.
Kompletní prostupy stropem jsme udělali jen tři – na schodiště, na komín a na odvětrání kanalizace (ten teda nemáme vybedněnej, ale dali jsme tam polystyren a vypěnili jsme to). U ostatních (voda, kanalizace, elektřina, rekuperace) jsme dali nízkou (8cm) MIAKO vložku a na ni jsme přilepili polystyren, aby tam nenatekl beton a my se pak nemuseli probourávat takovým množstvím materiálu.
martina do nemocnice
Jednou takhle večer, když jsme odjížděli z pozemku domů, jsem zakopla o práh našeho vlastnoručně postavenýho dřevěnýho domečku a při došlapu jsem si částečně přetrhla vazy v noze. Bylo okolo toho spousta křiku a slz, pes byl možná vyděšenej stejně jako já. Dopadlo to tak, že jsem na nohu skoro měsíc vůbec nešlapala. A na pozemek jsem se vrátila až po třech měsících.
Ale kluci to naštěstí (nebo naneštěstí?) zvládli i beze mě.