Mám to tak, že když hodně času trávím na stavbě, tak remcám, že nemám čas na nic jinýho. A když tam nějakou dobu nejsem, tak mi to chybí. A pak jsem vždycky úplně hotová z toho, že barák zase vyrostl. Jenže s mojí nepohyblivou nohou bylo jasný, že se na barák nějakou dobu nepodívám. Tak Karel s Velkým Karlem jezdili stavět beze mě. A zvládli to skvěle. Jen jsem chvíli nevěděla, jestli mám být nadšená nebo smutná z toho, že mě vlastně nepotřebujou….
NENÍ ČAS ZTRÁCET ČAS
Týden po betonování stropu se kluci pustili do přípravy pro obvodový zdi v patře. Takže už rutinní záležitost – penetrace stropu a tavení asfaltovýho pásu v místech obvodových zdí. Asfalt je tu použitej jako dilatace a přerušení přenosu vibrací a zvuků.Člověk by si tím pádem myslel, že to Karel nebude dělat pečlivě. Ale to by nebyl on.
Na začátku listopadu už Karel začal zakládat obvodový zdi. A protože jsme na stropě ještě neměli žádný cihly, tak je kluci museli nahoru vytahat. Ale to byl záměr, ne z nouze ctnost. Kdybychom si nenechali už s posledním závozem cihel do přízemí přivézt i cihly na první šár v patře, museli by kluci čekat dva týdny, než vyzraje beton ve stropě a budou se na něj dát položit palety s cihlama. Takhle nebyl po vybetonování stropu žádný prostoj. Efektivita každým coulem.
Když stavebniny přivezly prvních 10 palet cihel do patra, nechal je Karel naskládat ke krajům stropu. To aby zátěž byla na obvodových zdech v přízemí a na stropu jako takovym. Ale samozřejmě si nechal prostor na to, aby mohl zdít.
Kluci už byli sehraní a věděli co a jak. A v patře byly taky jen 4 rohy (v přízemí jich bylo 8). A na rychlosti práce to bylo znát. Kdyby nám na začátku prosince nepřivezli zbytek palet, tak by kluci neměli z čeho zdít. V tu dobu taky napadl první sníh a byla docela zima. Karel už si říkal, že pro letošní rok skončíme. Jenže ono se po týdnu zase oteplilo a bylo slušný počasí až do konce roku. A protože Karla nezastavily ani Vánoce (26. 12. už zase stavěl), tak jsme den před silvestrem 2018 ukládali překlady nad okna.
Když se vrátila zima, tak jsme jezdili na stavbu vázat armaturu do věnce a shazovat sníh ze stropu. To teda byla hlavně moje iniciativa. Trpěla jsem utkvělou představou, že když sníh roztaje a pak zase zmrzne, tak nám to strop roztrhá. V patře máme okna docela nízko od podlahy. Karel to vymyslel tak, že v každý zdi nechá při zdění jeden otvor (zeď mezi stropem a oknem) volný, abychom mohli vymetat vodu z baráku ven. Jinak by všechna voda z patra tekla schodištěm dolů do přízemí. Tyhle volný otvory jsme dozdili až ve chvíli, kdy byla střecha.
Když slezl sníh a přestaly být třeskutý mrazy, tak jsme zase stavěli. A já jsem zmrzlý cihly a beton na stropě rozehřívala plynovým hořákem (to když jsme stavěli zeď, která nese strop schodiště).
Poslední překlady jsme usadili až na konci února. Vlastně to nakonec nebylo rychlejší než přízemí. Ale jak jsem tam nemohla dlouhou dobu jezdit, tak mi přišlo, že jsem ani nemrkla a už to bylo.
P.S.
Dokud jsme měli na stropě většinu palet, nechali jsme strop podepřený stojkama. Takže ještě jednou obrovský díky kamarádovi Pavlovi, který nám je na tolik měsíců půjčil zdarma.