Střecha byla pro mě osobně velkej milník. Konečně to vypadalo jako dům. Taky to byla po roce a půl od začátku stavby první věc, na který se víc podílel někdo jinej.
Vazníky
Na vazníky jsme měli trochu nadstandardní požadavky. Chtěli jsme, aby na to šel podvěsit dvojitý sádrokarton a jako parotěsnou vrstvu jsme nechtěli jen igelit, ale OSB. Zároveň jsme chtěli mít vyšší průchozí výšku (Karel má cca 183 cm a já skoro 180) a zatížení půdního prostoru.
Firmu na výrobu vazníků jsme hledali jednoduše. Na googlu. Těm, který byly v rozumný vzdálenosti od stavby a neměly blbý recenze, Karel volal. Řekl jim, o co jde a že to chceme mít rychle. Některý mu rovnou řekli, že to nestihnou. Těm ostatním (pěti) jsme to pak ještě poslali emailem. Zpátky se ozvali jen 2. Nakonec jsme si vybrali firmu kousek od Písku. Kromě toho, že byla o něco levnější (než ta druhá), tak taky reagovala o dost rychleji.
Domluvili jsme se, že se do výroby přijedeme podívat. Pan majitel se tvářil (i když se snažil, aby to nebylo poznat), že nevidí důvod proč. Nám ale přišlo divný, dát někomu téměř 50 tis. zálohu a ani si nebýt jistý tím, že vazníky vážně vyrábějí.
Na konci března jsme složili zálohu a o velikonocích jsme už měli vazníky na střeše.
Tomu teda předcházela nějaká příprava. Karel chtěl dřevěnou konstrukci vazníků oddělit od betonového věnce asfaltovým pásem. Zamezí se tak přenosu vlhkosti a dřevo se do asfaltu líp “zakousne”. Výrobce vazníků nám řekl, že si tam asfalt dát můžeme, ale že ho máme natavit. Vazníky totiž po věnci posunují. To teda znamenalo věnec nejdřív penetrovat a pak natavit asfaltový pás. Kája tavil a já rolovala asfalt. Až to budeme dělat příště (hahaha), tak si dám ještě něco pod nohy. I když jsme měli stavební kozy vytažený na max, stejně jsem měla vazník ve výši prsou. A mít plynovej hořák takhle blízko u hlavy není nic moc.
Vazníky nám jednoho krásnýho dne přivezli na přívěsu za autem s rukou. Ruka vazníky zvedala a pokládala na obvodový zdi. Chlapi (z firmy, která nám vazníky vyráběla), je zakotvili do věnce a zavětrovali.
Štíty
Zaklopení štítů OSB deskama nebylo v ceně. Teda pro zajímavost jsme si to nacenit nechali. Ale hned nás ten zájem přešel. Poměr cena – výkon nebyl nic moc. Navíc teda ani nepočítali se sílou OSB, kterou jsme chtěli – 25 mm. Zřejmě asi proto, že taková deska je těžká a asi by takhle připravený vazník (štítový vazník se v tomhle případě zaklápí už na zemi) neunesla ruka, která vazníky usazuje. Takže jsme si OSB koupili v hobbymarketu (protože prodávali OSB dlouhé jen 2 metry, které nejsou tak těžký) a štíty si zaklopili sami.
To byla práce, při který jsem se na stavbě nejvíc bála. O sebe i o Karla. Balancovat 9 metrů nad zemí na pěti centimetrech a v jedný ruce držet vrtačku nebo OSB není teda nic moc. Pro větší bezpečnost a stabilitu (a hlavně pro můj lepší pocit) Karel podél štítu natloukl prkna. Měli jsme teda víc místa, kam si stoupnout.
Jak Karel přidělal OSB úplně ve špičce štítu ani nechci vědět.
Střecha
Jestli nám na stavbě něco vadí, tak je to shánění řemeslníků. Proto byla chvíli ve hře i varianta, že si zbytek střechy (rozuměj podbití, folii, latě, kontralatě a tašky) uděláme sami. Karlova mamka ale nechtěla přijít o syna, takže přemluvila jednoho známého, aby nám tu střechu udělal. Moc díky. Na nás bylo jen zajistit materiál.
Střechu máme podbitou z několika důvodů. (1) Někdo nám řekl, že to funguje jako bezpečnostní prvek. Normálně by si zloděj sundal tři tašky a byl by uvnitř. (2) Je to další vrstva, která brání pronikání hluku z venku do domu. (3) To nejdůležitější – podle normy to už bez toho ani nejde. Je to součástí doplňkové hydroizolační vrstvy. Další výhodu vidíme v tom, že střešní paropropustná fólie neplandá jen tak v prostoru a dobře se slepuje.
Na podbití z prken je paropropustná fólie, pak latě a kontralatě a nakonec betonová střešní taška od Betonpressu. Jako jediná nám vyhovovala barevně. Není totiž úplně černá. Na rozdíl od KM Bety. Na tu jsme teda měli špatný reference. Jeden náš kamarád s ní pracoval a říkal, že se strašně snadno rozbije. Náš stavební dozor zase říkal, že je špatně dostupná a náš střechař zase říkal, že hrozně dlouho trvá vyřízení reklamace.
A nesmím zapomenout na sluníčka, které máme jako hřebenovou ucpávku.
Komín
Aby se mohla položit střecha, museli jsme mít postavený komín.
Vybrali jsme si Schiedel absolut s prefabrikovanou patou. Ta má asi sto kilo. Její přesun z auta do domu byl vážně zajímavej. Nevěděla jsem, jestli si ji kluci pustí na nohu nebo si hnou se zádama. Výhodou ale je, že se nemusí stavět a že má dvířka, která jdou zaomítnout..
Samozřejmě, že už v rámci základů máme vybetonovaný základ pro komín. Pod prefabrikovanou patu jsme ale ještě betonovali takovej stupínek. Důvodem je, že jsme chtěli mít sopouch (to je to místo, kde roura z kamen vstupuje do komína) v určité výšce. Ta je vymyšlená tak, aby bylo možný do komína připojit případně i krbovou vložku.
Tam, kde komín prostupuje stropem, jsme jednotlivý tvarovky zatáhli do lepidla. V prostoru půdy (a ještě 20 cm do obytnýho prostoru) a nad střechou jsme komín hned zateplili vatou (5 cm) a pak zatáhli do lepidla. A sice jsme si koupili lem, který se spojuje s parotěsnou vrstvou, ale zapomněli jsme ho tam dát. Tak třeba příště.
A aby se komín nehoupal, když fouká vítr, máme ho k vazníkům přidělanej zavětrovací vzpěrou.
