Na hranici našeho a sousedního pozemku původně stála garáž. Už od začátku jsme ale věděli, že ji zbouráme. Zabírala nám místo na dům.
Ale to, že tam garáž stála, nám pomohlo na stavebním úřadě vyjednat, že část našeho domu bude taky na hranici pozemku. Ono to totiž normálně nejde. Když si chcete postavit nový dům, musíte dodržovat zákonem stanovené vzdálenosti. Od sousedního domu, od hranice pozemku se sousedy, od hranice pozemku s ulicí….Ale my jsme to právě ukecali s tím, že už tam ta stavba byla, takže se vlastně nic nezmění.
prokleté základy
Jenže sousední pozemek měl hned vedle naší staré garáže sloupek od brány. Když bagr garáž boural, musel opatrně, aby nestrhnul sloupek i s bránou. Když bagr vyhrabával základový pasy, musel opatrně, aby nepodhrábnul sloupek od brány.
To znamená, že hned u rohu naší základový desky byly základy sousedovic sloupku. Jenže oni nám tam překážely. Se šalováním základů jsme se tam vešli jen tak tak. Ale na založení, zdění a zateplení už tam místo nezbylo.
Měli jsme dvě možnosti. Buď základy sloupku trochu odříznout (aby se tam dalo zdít) a pak prostě zdít a zdít a nechat řešení zateplení na někom jiným (na firmě, která bude dělat zateplení celýho domu). Nebo vyzdít pár šárů a zateplit tohle místo dřív než si ztížíme přístup. A protože Karel nepříjemný věci nerad odkládá (na rozdíl ode mě), tak jsme zvolili druhou variantu. Nahrávalo tomu asi i to, že při našem štěstí žádnou firmu na zateplení nenajdeme a budeme si ho dělat sami. A pak bychom si nadávali, že se k rohu u brány nedá pořádně dostat.
No a taky se sousedovic sloupek pohnul a brána při otevírání drhla. Tak jsme to, jako dobří sousedé, chtěli opravit rychle.
PŘÍPRAVA NA IZOLACI
S tímhle projektem jsem začali už ve chvíli, kdy jsme natavovali izolaci na základovou desku. To jsme výkop vyčistili a trochu zvětšili. A dali jsme do něj bednění, aby se hlína nesypala zpátky.
asfaltové pásy a polystyren
Pokračovali jsme ve chvíli, kdy jsme v tom místě měli vyzděný tři šáry.
Nejdřív jsem penetrovala bok základový desky i s cihlama. To byl docela krkolomnej úkol. Stála jsem na základový desce a přes cihly jsem visela hlavou dolů do výkopu. Škoda, že nemám žádnou fotku. Určitě by to byl prima pohled.
Pak jsme si nařezali asfaltový pásy. Na desce jsme je natavili a stejně krkolomným způsobem jsme je přilepovali na desku a vyzděný cihly z venku. No a nakonec jsme nízkoexpanzní pěnou (moc nenabude) nalepili polystyren. To všechno teda jen na místech, kam jsme se dostali.
A v tuhle chvíli jsme se pustili do bourání sloupku a jeho základů.
Zbourat a postavit
Úplně jako první jsme sundali sousedovic bránu, aby si sloupek odpočinul. A taky aby se brána nerozbila, kdyby něco….
Karel nejdřív flexou naříznul beton okolo sloupku a Velký Karel ho pak půjčeným bouracím kladivem odlamoval. Na naší straně sloupku takhle vyboural komplet základy sloupku. Pak ještě bylo potřeba srovnat přírodní terén pod nima.
Jakmile tam bylo místo, přišla na řadu zase penetrace, asfaltový pásy a polystyren. A pak jsme si moc užili s nopovou fólií. Ta se k základům dává proto, aby odvětrávala vlhkost. Měli jsme asi dvacetimetrovou roli, kterou jsme chtěli položit v kuse. To znamená ohnout ji přes dva rohy. To by ještě bylo docela snadný. Jenže ono je potřeba ji vespod ohnout a vytvořit tak žlábek.
Museli jsme počkat, až přijede Karlova mamka. Jen ve třech bychom to nedali. Já, Velký Karel a Karlova mamka jsme rozmotali nopovku a každý jsme si stoupli na jednu zeď. Takže fólie už byla v rozích ohnutá. Pak Karel v těchle rozích přehrnul spodní část nopovky, aby se udělal žlábek. A my jsme fólii spouštěli do výkopu. Karel to celé obcházel a snažil se udržet žlábek.
Zaizolovanou základovou desku jsme využili jako bednění pro nový základy sloupku. Kluci s ním nejdřív trochu pohnuli, aby byl rovně. A pak jsme si rozdělali pytlovej beton, přidali do něj trochu kamene a vodu a míchali jsme. Úplně dolů k základům jsme žádné železo pro zpevnění nedávali. Až nahoru do úrovně příjezdové cesty jsme dali kari síť.
Nakonec jsme zaházeli výkop podél hranice pozemku se sousedy. No, ono to zní tak snadno…zaházeli. Ale znamenalo to z hromady na pozemku přeházet hlínu do kolečka, to převézt k výkopu a tam hlínu vysypat. Rozhrnout a pěkně udusat. V našem případě spíš udupat. Zabralo nám to půl dne. A kromě chodidel mně bolela taky kolena a zadek.
Křídlo brány jsme zpátky nasadili asi až po týdnu od zabetonování sloupku.Už je to téměř rok, proběhlo léta a vlastně i zima a sloupek drží a brána jde snadno zavřít.
