Dům bez oken by nebyl dům, ale kobka. Už jako malá jsem kreslila domeček se šikmou střechou a dvěma okýnkama. A nemohlo chybět kulatý okno ve štítu. Ale to my teda mít nebudeme 🙂
místo pro okna
Nejdřív jsem byla trochu ve stresu, že při zdění na okna zapomeneme a ty pak budou menší nebo někde jinde. Takže jsem jak blbá pořád chodila a počítala cihly a měřila a tak. Až na jedno okno (to na záchodě) jsme všechny zvládli nezazdít. A i to na záchodě jsme vlastně udělali podle projektu, ale pak nám přišlo, že je nějaký malý a zvětšili jsme ho.
Překlady nad okna v přízemí jsme měly projektovaný z ocelových HEB nosníků. A umístění si vyžádalo několik etap.
Etapa první – pomocí laseru u všech oken udělat značku ve výšce, ve který má být nosník posazený.
Etapa druhá – změřit šířku místa pro usazení nosníků, podle toho nařezat vyrovnávací cihly (ty jsme koupili u výrobce v daný výšce a na stavbě jsme řezali jen dýlku) a ty pak přilepit (popis trochu zmatenej, ale na fotkách je snad vidět, co myslím). Dozoru se úplně nelíbilo, že nosník ukládáme na řezanou cihlu. Tvrdil, že ocelový nosníky se ukládají na vytvrdlej beton. Tím jsme se řídili nakonec jen u HS portálu :). Protože ty ostatní překlady už jsme měli hotový, když nám to dozor říkal.
Etapa třetí – namíchat maltu a usadit překlady.
To byla asi nejtěžší část. Nejen fyzicky (překlady jsou těžký jako mrcha). Těžký bylo správně namíchat maltu. Nakonec jsme došli k závěru, že musí být téměř suchá, aby váhu překladu unesla a držela. Stávalo se nám, že se z malty stala žvejkačka a jemný pokusy o vyrovnání palicí odpružila. A když Karel do překladu ťuknul pořádně, klesl překlad víc, než jsme chtěli.
S Karlem jsme ve dvou zvládli usadit všechny překlady nad úzký okna i nade dveře. To znamená osm překladů. Odpoledne se na skok stavil Velký Karel a pomohl nám s dvěma překlady nad široký okna. Překlad nad HS portálem jsme usazovali až jako poslední ve chvíli, kdy jsme začínali dělat strop – měli jsme totiž na pozemku posilu. Jen ve dvou by to kluci nedali.
Mezi okny a stropem je ještě jeden šár. Na překlady jsme cihly nelepili lepidlem, ale maltou. A maltou jsme cihly promazávali taky mezi sebou.
Sloup v kuchyni
Zdi z VPC se od určitý dýlky musí zpevňovat. To byl i případ naší zdi do zahrady. Zpevnění se většinou dělá příčkou, která by měla mít minimálně 75 cm. Jenže nám se tam zeď nehodila. Statik nám teda vedle otvoru na HS portál navrhnul sloup ze ztracenýho bednění o velikost 50×40 cm. Sloup je tam kvůli tomu, aby se zeď nevyboulila. Ne kvůli váze shora. My jsme ho nakonec udělali o 10 cm menší, takže 50×30 cm. Tím pádem nám vylejzá ze zdi do interiéru (i když míň, než původně měl). Ale my ho pojmeme jako funkční prvek a částečně za něj v kuchyni schováme nějaký poličky.
Do základový desky jsme navrtali tři trny, aby se sloup neposunul. Protože jsme tím provrtali asfaltový pásy, tak jsme trny natřeli tekutou hydroizolací. Nechceme přeci, aby se nám tudy do domu dostávala voda.
Se zdí z VPC je sloup spojený na tupo kotvícíma páskama. Statik nám původně nedefinoval žádnou výztuž do sloupu. Ale my jsme tam dali 4 železný tyče o průměru 14 mm a na ně jsme navlíkli a přidrátkovali třmínky. Karlovi se nakonec podařilo spojit se statikem, který nám výztuž do sloupu odsouhlasil. Beton do sloupu jsme si míchali z pytlů. Dozor má ale takový úsloví, že “jenom kámen dělá dobrej beton”. A tak jsme ke směsi z pytlů přidávali kámen a kvalitní cement.
Jednotlivý kusy ztracenýho bednění jsou k sobě přilepený stavebním lepidlem. Sloup jsme vybetonovali po překlad. Ten jsme normálně usadili a na něj přišlo ještě jedno ztracený bednění. To jsme pak zabetonovali současně se stropem.
Ze sloupu jsme nechali nahoře trčet železné tyče, které jsme provázali se stropem.
