Každý nám říkal, že založit zdi domu je hrozně těžká věc. Že musíme mít přesně změřené délky stěn i úhlopříčky a toho se bezpodmínečně držet. Že musíme mít správně hustou maltu, aby pod zakládacíma cihlama neujížděla. Že musíme hlídat nejen vodorovinu, ale taky aby nám zdi neujížděly z desky ven. Navíc zakládací cihly jsou dost těžký. Teda aspoň ty naše. Takže jsme si na to pozvali mýho tátu se zedníkem od nich z vesnice a s ještě jedním přidavačem. Samozřejmě nemohl chybět Velkej Karel.
Prvních 24 tun zdí
Zakládání jsme naplánovali hned na den, kdy nám měli dovézt cihly. Abychom neměli problém s měřením úhlopříček, připravil Karel plánek, kam všude se na desku můžou položit palety s cihlama. A hned ráno jsme si křídou na desku načrtli koridory, kam palety nesmějí přijít. A protože ruka na autě z našich stavebnin nedosáhne po celý desce, nechali jsme si přivézt paletový vozík (nebo paletovací?). Tím jsme si to pěkně rozvozili.
První závoz cihel pro mě byl vážně zážitek. V jednu chvíli přijelo auto naložený dvacetičtyřma paletama. Co paleta, to jedna tuna. Bylo to 24 tun našeho budoucího domova! Bylo napínavý sledovat, jak se palety cihel houpou několik metrů nad zemí. A začala další etapa stavby. A měla jsem pocit, že za chvilku už fakt budeme bydlet.
Auto s cihlama a s dalšíma tunama přijelo během stavby ještě několikrát. Ale to už nemělo ten slavnostní punc 🙂
Jak zakládá zedník
Po nezbytným cigáru a jednom lahváči (9:00 ráno) se zedník dal do práce. Nejdřív jsme naměřili a vyznačili délky zdí a místa otvorů pro dveře a HS portál. Pak jsme si změřili úhlopříčky a na sucho poskládali rohy. Část lidí připravovala maltu a část lidí roznášela cihly po obvodu základový desky.
Zedník nejdřív založil rohy zdí. Měli jsme půjčený nivelační přístroj a tím jsme kontrolovali, jestli jsou rohy založené stejně vysoko. Pak si mezi rohama vždycky natáhl provázek a základal podél něj. Používal dvě různě dlouhý vodováhy a gumovou palici. Jedna během zdění dosloužila, tak jsem musela jet pro další 🙂 Samozřejmě bylo potřeba pár cihel rozřezat. To zvládnul Karel velkou flexou.
Ke konci zdění jsme zjistili, že nám chybí jedna cihla. Ale to nebylo možný, protože jsme objednali i pár rezervních cihel. Chodili jsme po stavbě, hledali, počítali…ale cihla prostě nikde. A protože jsme chtěli mít ten den založeno, dal tam zedník obyčejný cihly. Materiálově to teda bylo to stejný. Museli jsme ale ty obyčejný cihly seříznout, protože byly vyšší než zakládací.
Do 4 hodin odpoledne stihl zedník založit všechny obvodový zdi a vypít pět piv. Jeho přidavač zvládl vykouřit asi tři jointy a odrovnat si záda a palec u nohy (ještě aby ne, když si na něj pustil 22 kg cihlu).
zbytečná práce
Tak nějak přirozenej ostych (je to přeci zedník a ví, co dělá) nám bránil ho upozorňovat na chyby. A když už jsme mu řekli, že ty cihly nejsou pořádně podmazaný, tak nás odbyl s tím, že to se přeci roztluče.
Když odjeli, Karel sečetl chyby:
- špatně podmazaný cihly (ne vážně se to neroztlouklo)
- zdi hnutý cca o půl až jeden centimetr doleva
- celá zeď uprostřed délky klesá asi o jeden centimetr – ještě aby ne, když se držel jenom provázku a ten se v osmimetrový délce prověsil. Tady bych chtěla podotknout, že není zednický provázek jako zednický provázek. Koupila jsem jeden zednickej provázek – žlutej – a ten se právě prověsil. Pak jsme někde vyhrabali ještě jeden – červenej – a ten byl buď povoskovanej nebo hodně umělej a neprověšoval se.
Když jsme přijeli domů, došla mi další chyba:
4. zedník zazdil vchod ze skladu do zahrady – to byla ta jedna cihla, kterou jsme hledali
znovu a lépe
Další den jsme na stavbě byli už jen já a Karel a Velký Karel. A začali jsme napravovat zedníkovi chyby. Ne teda, že bychom všechny založený cihly vybourali a začaly znova (vybourali jsme jen ten zazděný vchod). Ale druhej šár jsme založili tak, jak měl být ten první.
Takže jsme všechno znovu přeměřili, namíchali maltu, zapnuli laser a začali jsme. Trvalo to dva dny. Ale nakonec bylo všechno tak, jak mělo být (víceméně).
Na jedný fotce je vidět, že v prvním šáru jedna cihla chybí, ale v druhým už je. Ne to není zedníkova chyba. To je záměr. Nad tímhle místem jednou bude domovní rozvaděč a Karel si tu připravil místo na protažení kabelů. Cihla v druhém šáru sedí na takovým železným elku, který je položený přes první šár. Tohle místo jsme pak vyzdívali užšíma (11 cm) cihlama, aby domovní rozvaděč moc netrčel ze zdi a nepřekážel.
