První akce s plotem nám ukázala, že to jen tak nepůjde. Nebo ono by to šlo, ale trvalo by nám to dlouho. A to jsme nechtěli dopustit. Takže jsme povolali známé. To bylo poprvé a na několik měsíců naposledy, co nás na stavbě bylo víc než 3. Bylo nás totiž 6! Já, Karel, Velký Karel (Karlův táta), dva kamarádi (Adéla s Martinem) a Jirka, přítel mé sestry.
Všechno to vypuklo v sobotu. Ještě předtím jsme ale museli zajistit beton. A protože šetříme, tak jsme nemohli objednat beton jen tak někde. Musela jsem obvolat různé dopravce a zjišťovat, jestli mi v sobotu beton dovezou a za kolik. Vždycky, když mi řekli cenu, řekla jsem, že se ještě musím dohodnout se stavbyvedoucím (Karlem) a že případně zavolám zpátky. Ježíš já si připadala jako blbec. A taky mě dost štvalo, jak se mnou některý z nich mluvili. Jako kdyby je obtěžovalo mluvit o tak vysoce odborné věci s holkou.
Ráno jsme se pak všichni sešli na pozemku. Kamarádi nám darovali starý koberec, aby bylo kam složit beton. Z koberce se beton taky mnohem líp odebírá (neberete s ním bordel, trávu a tak). A protože svítilo sluníčko, tak jsme beton volným koncem koberce přikrývali. Beton nám přivezli zavlhý (ale to bylo naschvál, takhle jsem ho už objednala). Na pozemku jsme ho ve starých neckách ředili vodou ze studny. Měli jsme to rozdělený. Nejdřív jsme svazovali armování, pak kluci naskládali jednu až dvě řady bednění a umíchali beton. My holky jsme ho pak lily do bednění. Jenže nám to šlo pomalu, protože jsme k tomu používaly jen fanku. Kluci se teda rozhodli beton míchat v kolečku a lít to do plotu rovnou z něj. S Adélou jsme pak beton “vibrovaly” pomocí násady na koště a krumpáč.
Ne úplně snadno šel dělat roh plotu. Zdili jsme to totiž všechno najednou a při hutnění betonu se nám to hnulo a jedna tvarovka nám povylezla. A už se nám nepodařilo ji vrátit tam, kam patří.
Nakonec nám beton ještě zbyl. O nějakej den později jsem ho pak ručně odkopávala (protože sloužil společně s hlínou jako výplň do zahradního domku). Docela otrava bylo všechno nářadí, necky a kolečka umýt od betonu. Sice máme studnu, ale v tu dobu jsme neměli čerpadlo. Takže jsme vodu tahali v kýblech. A ani jsme neměli žádný kartáč, takže jsme s Adélou všechno myly ručně. Nejenže mě teda bolely svaly, ale ještě jsem si bříška prstů rozedřela do krve. Ale hned potom jsme kartáč koupili. Jenže čerpadlo jsme neměli ještě dlouhou dobu (neměli jsem teda ani elektriku), takže se kýble staly mými přáteli 🙂
Do plotu jsme ještě nechtěli dávat finální dřevěnou výplň. Za nějakou dobu (když jsme se k tomu dostali) jsme tam dali prozatím OSB desky.
