Já si teda myslela, že jsme se ten pozemek rozhodli koupit. My jsme se ale rozhodli, že nám letadla nevadí a je čas začít zjišťovat další věci. A teda doporučuju to každýmu, kdo by se k takovýmu kroku rozhodl. Zašli jsme na obecní úřad a potkali jsme se s místostarostou. Jediným cílem bylo představit se jako milí budoucí obyvatelé vesnice. Myslím, že místostarostovi nebylo úplně jasný, co tam děláme a úplně nechápal, co po něm chceme. Ale souhlas se stavbou nám nakonec dal.
Pak jsme byli taky na stavebním úřadě ve vedlejším městečku. Naše obec je tak malá, že nemá vlastní stavební úřad. Tam jsme si zjišťovali, jaká je stanovená regulace – zastavitelnost plochy, podoba a barva střechy, uliční čára a tak. Paní na stavebním nás hrozně chválila, že jsme se přišli zeptat ještě před koupí pozemku. Prý spousta lidí přijde až s hotovým projektem a pak se diví, že nejde tohle a támhleto a že musí projekt předělat. Jenže to ale netušila, že nás tahle pochvala bude motivovat natolik, že se tam ukážeme s každou blbostí. Na druhou stranu si nás díky tomu zapamatovala a komunikace s ní pak byla vždycky velmi milá a víceméně bezproblémová.
Kromě toho jsme se pak ještě zkusmo dotazovali na správce vodovodu a kanalizace, distributora elektřiny a distributora plynu, jestli nebude problém k nám na pozemek přitáhnout sítě. Nebo jestli naší stavbě nebrání nějaké jejich vedení. Všechno bylo OK a tak jsme ho, po třech měsících od první návštěvy pozemku, mohli konečně opravdu koupit.