Garáž už byla minulostí. A já se těšila, jak to teď všechno pofrčí. A jak bude brzo základová deska a pak dům. No jo, ale já jsem známá naivka a ani dosavadní zkušenosti na pozemku to nezměnily.
Ne teda, že bychom od začátku plánovali, že si základovou desku uděláme sami. My vlastně chtěli nějakou firmu, nebo stavební partu, která by to vzala za nás. Jenže to jaksi bylo nedostatkový zboží. Několik jsem jich oslovila mailem. Buď se ani neozvali zpátky, nebo měli čas nejdřív za rok. Nebo za to chtěli podivně moc peněz. A tak jsme postupně začali svépomocí. S tím, že to případně někdo převezme. Nepřevzal.
Protože půdy je čím dál míň, je potřeba na ni dávat pozor. A proto se dělá skrývka ornice. Vlastně se dělá spíš proto, že je to daný zákonem. Ale v zákoně je to určitě z toho mýho důvodu :). To znamená, že musí přijet bagr a tam, kde bude stát dům, shrábnout pár desítek centimetrů hlíny (kolik centimetrů jsme měli v projektu). Takže ještě před tím jsme pomocí provázku, vápna a lopaty vyznačili přibližný rozměry a polohu domu. Spíš jsme vyznačovali větší dům. Kdybychom se třeba sekli a geodet nám vyznačil roh baráku někde jinde, ať nemusíme znovu bagrovat.
Druhý den ráno přijel bagr a všechnu práci zastal. A protože skrytá ornice musí zůstat na pozemku a znovu se použít, vznikla nám tam pěkná hromádka. A taky nám po bagru zůstala dost rozježděná hlína. A to nebylo nic moc, vzhledem k nastávajícímu deštivému podzimu.
