Představte si, že je prosinec. Docela zima. To v prosinci bývá. Dvanáct dnů do Štědrého dne. Chcete péct cukroví, nebo nakupovat dárky. Nebo nasávat vánoční atmosféru někde se svařákem. Ale vy stojíte v montérkách, holinkách a zimní bundě pod kopcem betonu a snažíte se ho rozprostřít po celé základové desce. A to dřív než umrznete nebo než zmrzne beton.

Ale betonovat základovou desku v prosinci nebyl záměr. Tenhle termín na nás prostě zbyl. Dřív jsme všechno nestihli připravit. Taky nás dost limitovalo počasí. A  nechat to bez betonu přes zimu jsme nemohli. Mohlo by nám napršet do hlíny a ta by už nebyla tak únosná. A taky co kdybychom našli firmu, která se hned v březnu pustí do stavby domu?

Jestli jste si toho ještě nevšimli, tak Karel je docela šetřivej. Alespoň jeden z nás dvou. Nicméně v tomhle případě nám to spíš přitížilo. Karel si totiž spočítal, že za pumpomix bychom zaplatili hodně peněz. A že to teda budeme muset zvládnout bez pumpy. A asi by to nebylo tak strašný, kdybychom tam nebyly jen ve třech. Teda spíš ve dvou a půl, protože já jsem té práce nezastala tolik.

Potíž byla v tom, že jsme předpokládali, že mix bude mít dostatečně velkej žlab a beton nám tak doteče dál do základové desky. Tenhle předpoklad vycházel z naší zkušenosti s betonováním základů plotu. Jenže obsluha se tentokrát vytasila jenom s jedním metrových žlabem. Všechen beton by tak skončil v jednom rohu domu. A možná by se i část vylila. Karel teda narychlo vymyslel skluzavku z dveří od zbourané garáže. Beton jsme tak dostali o něco dál. Ale do poloviny desky bylo pořád daleko. Natož do protějšího rohu. Nezbylo nám teda nic jinýho, než tu vzniklou hromadou rozhrnout hráběma a lopatama. A na svoje si přišel i kýbl.

Když jsme všechno jakž takž rozhrnuli, přišlo na řadu zarovnávání. Základovou desku máme 7,5 širokou. Takhle dlouhý prkno jsme nikde nesehnali. Karel teda spojil dvě prkna dohromady. V podstatě šlo o to položit to superprkno na šalování a táhnout s ním. Shrnoval se tak přebytečný beton. A ten jsme pak vylejvali vedle desky. Aspoň jsme si zpevnili příjezd. A zmenšili prostor, kde se dělá bahno. Ale teda tahání takhle dlouhýho prkna bylo náročný samo o sobě. Natož pak i s betonem. Možná by pomohlo, kdybychom si při přípravě desky dovnitř postavili ještě jedno prkno. Pak by stačilo táhnout jen 4 metrovým prknem a bylo by to jednodušší.

Nakonec jsme celou desku vibrovali pomocí vibrační latě. Tu jsme měli půjčenou. To už ale byla tma a Karel na to moc neviděl. Taky s tím pracoval poprvý. Takže nějaký nerovnosti na desce byly. Ale já osobně si myslím, že jsme desku udělali krásně. Jediná větší nerovnost je takovej bazének u stěny do zahrady. To proto, že Karel při vibrování desky už za tmy nepoznal, že je tam jen čistá voda, která se uvolnila z betonu.

Jinak teda k betonu. Objednali jsme si vyšší třídu betonu než máme v projektu. Protože je dřív odolnej vůči mrazu. A je v něm taky víc cementu, takže si beton sám víc topí.

I skoro s ročním odstupem musím říct, že tohle byla nejhorší akce, kterou jsem na stavbě absolvovala. Byl mi zima, natekla mi voda do holinek, mrzly mi ruce i nos. Chodila jsem se ohřívat do nastartovanýho auta. Taky jsem si tam sušila ponožky. A kromě toho, že jsem pak měla děsnou rýmu, jsem mělo bolavý celý tělo.

P.S.: Peníze za pumpomix jsme opravdu ušetřili :). Myslím, že osm tisíc :).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *