Docela brzo jsme věděli, že garáž půjde k zemi. Jenže tím pádem jsme měli přijít o prostor pro nářadí a stavební materiál. Hledali jsme teda nějaké alternativy stavební buňky. Nakonec jsme se rozhodli pro dřevěný zahradní domek. Stejně jsme ho na zahradě chtěli mít. Jako dílnu pro Karla. Bylo nám jasný, že stavební materiál se do něj nevejde. Ale pro nářadí a jako zázemí pro nás je to OK.
Koukali jsme i po zahradních domcích v OBI a spol. Ale nelíbilo se nám, že nejsou zateplený, mezerema mezi prknama profukovalo a tak. Takže jsme se pustili do vlastního zahradního domku. Z trámků a OSB desek.
Celou konstrukci i proces výroby vymyslel Karel. Projektantovi se střešní trámky nezdály dostatečný, tak jsme to nakonec stavěli z větších. A taky těžších. Ale aspoň jsme si na ně mohli v klidu sednout, když jsme dělali střechu. Protože je Karel dost šetřivej, chtěl mít minimum prořezů dřeva. Rozměry domku tak odpovídali rozměrům OSB. Vyšlo to i na střeše, kde máme přesahy na všechny strany.
Většina zahradních domků trpí tím, že je dřevo kousek od země. Ale my máme vyšší základy a navíc jsme trámky kotvili do patek, takže jsme v pohodě.
dřevo, dřevo a zase dřevo.
Začali jsme vrtáním děr do betonu. Měli do nich přijít závitové tyče a na ně patky. Jenže v těch vyvrtaných dírách zůstával prach a nešla do nich zastrčit závitová tyč. Tak Karel půjčil v práci kompresor. A protože hlavice kompresoru byla docela široká, pomohli jsme si brčkem z naší kuchyně. Jinak bychom z děr ten prach nedostali.
Jednotlivý trámky jsem nejdřív napustila nějakou červenou penetrací (a OSB desky taky). Pak jsme je nařezali na správnou délku a jeden konec zkosili (protože střecha domku je pultová). Trochu náročný bylo dát jednotlivý trámy dohromady. Venku dost pršelo, takže jsme pracovali v garáži. Trochu jsme tam bojovali s prostorem. A pak jsme bojovali s tím, jak to dostat ven. Ale to nebylo nic proti tomu, když jsme se jednotlivý části konstrukce usazovali do patek. Nenapadlo nás totiž si ty jednotlivé části dočasně příčně spojit nějakým prknem. Takže jsme s Velkým Karlem Vždycky dvě účka drželi a Karel je rovnou spojoval už načisto. Mezi jednotlivé trámy pak ještě přišly střešní latě (vertikálně).
Pokračovali jsme vnitřním pláštěm zahradního domku. OSB jsme vertikálně šroubovali k trámkům a střešním latím. Aku vrtačkou mi to vůbec nešlo. A chyba nebyla ve mně ani ve vrtačce, ale ve vrutech s klasickou křížovou hlavou. Až pak Karel přinesl torxový vruty (hlavičku mají jako hvězdičku) a šlo to jako po másle. Pak Karel šrouboval OSB desky na střechu. Dost jsem teda trnula, aby nespadl. Nebo aby se to celý nesesypalo. Na střechu jsme nalepili asfaltový pásy. Ale jen takový ty papírový. Dodělání nějakého pořádnějšího krytí střechy nás teprve čeká.
Pro teplo se musí trpět.
Zateplování domku byl můj úkol. Já si ho vzala dobrovolně. Protože jsem do tý doby s izolační vatou nepracovala a nevěděla jsem, že od ni budu celá poškrábaná a budu ji mít všude.
Začala jsem zateplovat střechu. Zevnitř. Aby mi tam vata držela, natloukla jsem si do střešních trámků hřebíčky. A pak přes ně napnula drát. A kromě toho, že mi kousky vaty neustále padaly na obličej a do vlasů, mě taky strašně bolely ruce a ramena. A kluci mezi tím dělali rastr ze střešních latí do zdí. To proto, aby tam vata držela a nesesouvala se. Zateplování stěn už šlo o moc líp. Ani jsem vatu nemusela vyvazovat.
I vnější plášť zdí je z OSB desek. Jen jsme je na trámky navrtávali horizontálně.
Snad nejvíc k vzteku bylo zaklápění izolace střechy uvnitř domku. Natahovali jsme tam průchodky s různýma kabelema a museli jsme v OSB deskách vyvrtat otvory na protažení (kvůli světlům, zabezpečovačce a požárnímu čidlu). Ale to by ještě docela šlo. Ale napasování OSB desek mezi trámy, když je minimum manévrovacího prostoru, držet poměrně těžké desky nad hlavou….no strašná pakárna.
Nakonec jsem domek zevnitř i zvenku natírala. Jasně že já, protože to je přeci holčičí práce. Takže přebrousit, natřít, přebrousit, natřít a znovu natřít. Chtěla jsem se jít oběsit.
Bez dveří a okna to není dům. A taky bez stolu.
A aby nebylo málo zábavy, pobavili jsme se ještě s dveřma. Koupili jsme do zahradního domku dřevěný dveře i futra. Jenže se nám po čase rozklížily a nešly otevřít a ani zavřít. Takže jsme koupili velkou svorku, do mezer nalili lepidlo a dveře jsme stáhli. A ještě jsme na ně našroubovali dlouhý železný plát. Jenže ani jedno z toho nefungovalo. Nakonec pomohlo, když jsme futra i dveře několikrát zbrousili.
A protože mi musíme mít vždycky něco extra, vymyslel si Karel okno. Naštěstí ne moc velký, neotevírací a ne ze skla. Koupili jsme na to dutinkovej polykarbonát. Normálně tenhle materiál neuspokojuje naše estetický potřeby. Ale na tom našem okýnku vypadá dobře. Výroba ale byla docela náročná. Karel do konstrukčních trámů vyfrézoval drážky, kam polykarbonát zasunul. Jenže nezapomeňte, že celý domek už byl v tu dobu postavený!
Musím říct, že okno byl vážně dobrej nápad. Vidíme, jestli jsme náhodou nezapomněli zhasnout. A než jsme měli elektřinu, šlo do domku aspoň trochu světla.
Taky vybavení domku jsme si vyráběli sami. Stačili nám tři europalety, nějaký hranolky, latě a OSB desky.
